Text libreta k oratoriu Carla Ditterse, které zaznělo na Hukvaldech

Iovův tribunál

Vícehlasá serenáda s Prologem.

 

Osoby:

V Prologu: Osud, Čas, Génius Evropy.
V Serenádě: Iuppiter, Apollón, Minerva, Mars, Štěstěna.
Sbory: Stoupenci Apollóna, Stoupenci Minervy, Stoupenci Marta, Stoupenci Štěstěny, Univerzální sbor.
Text: Opat Landi, královský básník
Hudba: Rytíř Karl Ditters von Dittersdorf.

 

Prolog.

Scéna představuje Jeskyni Osudu ponořenou do tmy. Z boku je ztemnělý dvůr navazující na Svatyni.

 

Génius Evropy

Kam se mám ubírat? Jaká to hrůzná mlha

mne obklopuje? To co vidím,

je Delfská jeskyně. Je zahalena šerem.

Jako temná noc se géniům i lidem smrtelným

stejně skrývá a touha zvědavá je v zmatek uvádí.

Ale co? Pakli je dáno

jednou proniknout do tajemství.

Nemohu to být já? Pokus se o to!

Je to ten temný posvátný dvůr

a svatyně Osudu tajemného. Jen natáhni už ruku,

abys odkryl…

 

Čas

Zastav se! Co to děláš?

 

Génius E.

Jak? Tvé jméno je čas? Odkud přicházíš?

A proč mi bráníš?

 

Čas

A ty jsi kdo?

 

Génius E.

Ochranný génius, co vládne Evropě.

 

Čas

A co se hodláš ptát

Osudu neznámého?

 

Génius E.

Pro tuto Nebem milovanou

část světa pro budoucnost posilu.

Pro moje myšlení to velký představuje cíl.

Génius nemůže se jen na nutnost omezit.

Iovovi Nejvyššímu já jsem předložil

svá spravedlivá přání. Pro těžký úkol můj,

řekl jsem mu, druha mi dej.

Těch zájmů Evropy je víc než dost

a víc než dost i jejích běd. Ať už se jedná

o hrůzy polí bitevních

a utrpení občanů. Další běs tam

často vpadá, by je zraňoval

a hrozné bitvy svádí,

se zabíjením, zbraní, krví. Na tisíc způsobů

do svého klína smrt lidi sklízí.

Dnes dělí závist jednu říši od druhé

a vzápětí je třetí k jejich škodě spojuje;

a mezitím se poražená Evropa

topí v pláči a krvi.

 

Čas

Co odpověděl bohů král?

 

Génius E.

Dobrá je tvoje otázka.

„Já korunuji druha svého,

aby vládl Evropě. Den a místo,

jméno jeho závisí

na rozhodčím osudů,

samém Osudu neměnném,

jemuž je podřízena Země.“ Neřekl více.

A já jsem odtud přišel sem. Bych seznal,

zda je správné moje přání.

Kéž by osud Evropy a její Božstvo

již déle mi neskrývali se

a Osud odkryl mi taje své.

 

Neproniknutelný Osude,

co člověka a svět ovládáš,

odstraň ten vžitý omyl

a odkryj vůli svou.

Tebou neznámý úděl

pravidla dostává a zákon.

A ze všech mocí

ta nejmocnější je jen tvá.

 

Čas

Nadarmo usiluješ, Génie,

přinutit Osud, nadarmo pokoušíš se

odkrýt jeho taje

bez mé pomoci. Ty odhalit ti

může jenom Čas. Mne čeká úkol

prorazit hlubokou temnotu,

jež je pokrývá: sám Iuppiter

mne pověřil tím náročným posláním.

 

Marně usiluje důvtipná snaha

a rozum pilný, šalebné kousky

odkrýt ten temný mrak,

co budoucí čas zakrývá.

 

Odhalit uzavřená tajemství

je počin Času obvyklý.

Já poddaných i vládců

osud umím naplnit.

 

Génius E.

Toť pravda je a já to nepopřu. Nuž ty,

neúnavné rychlé božstvo, prosím tě,

otevři tu tajemnou svatyni

a zjev mi Osudu zákony!

 

Čas

Pohleď, mým ranám neodolá nic.

Zmiz, posvátná opono, do země

a odstraň zástěnu, která nás zdržuje!

(Tluče srpem do zástěny a ta padá do země.)

 

Osud

Co chceš ode mne, Génie Evropy?

 

Génius E.

O velký, neviditelný Bože, odkryj svou tvář

a s ní i budoucnost. Ty víš, jaká starost

o Evropu na mne spočívá. Iuppiter jí

dobré časy slibuje a činy krále dobrého.

Ty zjev mi je a moje přání splň,

ty, jenž jsi budoucnosti vládcem.

 

Osud

Pojď blíž, ó Čase, a odkryj mou tvář.

(Čas odstraní roušku z jeho tváře.)

Příteli Génie, jsi hoden péče mé.

Nebe nad tvou částí světa,

tvému rozumu svěřené, bdí nad tebou

v souladu s myslí otcovou.

Dlouho je svírá krutá tyranie

pod níž se chvěje lid na Východě,

Otrocky ovládaná zbraněmi

je i ve svých pouštích ožehlá Afrika.

Podél Evropy nebe Barbarům se otvírá.

Konec je u pólu, kde příroda je divoká

a kde se zdá, že ducha věčné mrazy tíží,

nejsladší udatnost zde vládu tvoří.

Vědy a umění jsou

vznešenou cenou Evropy a udiven

zřím, do jakých končin svou moc šíří.

Práce Nebe tím nekončí – to jí poskytuje

ty nejmoudřejší panovníky,

největší a nejspravedlivější. Posléze

chce též Evropě ze všech možných

ten dokonalý model vyjevit. Čas je nyní,

Prusko je to místo, a to jméno zní August,

jež v obou polokoulích naplní celý svět.

 

Já věčné Prozřetelnosti

Věštcem jsem.

Pevné je mé rozhodnutí

a neměnné je jeho znění.

 

Je takové, že mění vše,

co člověk pevným nazývá.

A není než tím, co chce,

by se silný božím hybatelem stal.

 

Génius E.

To rozhodnutí, co jsi přednesl,

ta věštba jistá

ve mně novou radost budí.

Leč jaké nejvzácnější dary

má Princ ode mne

jak od druha obdržet?

 

Osud

Čas, věrný můj služebník je vyjeví.

Ty Prince Augusta následuj

a vdechni v něj své názory.

Učiň, ať vznešené dary,

co mu Nebe vnuká, užije

k dobru svých poddaných

a ke cti trůnu svého,

též pro klid v Evropě.

Jemu ji svěřuji, aby silná byla,

ať v míru, ať ve válce zbrojné

jí bude schopen zákon dát,

když vůle osudu to bude.

(Vstoupí do svatyně, záclona ji zakryje.)

 

Čas

Tak na co myslíš teď?

 

Génius E.

Kolik ti dlužím, Božstvo laskavé!

Završ nyní přízeň svou,

odkryj mi hodnoty monarchy Augusta.

 

Čas

To příliš obtížné je

a dlouho prodlel bych v tom. Je třeba,

abych sledoval obvyklý svůj běh. Jdi nyní.

To se dnes na Olympu projedná

v tribunálu nejvyššího Iova,

vznešená otázka, za jakou cenu

mohou býti šťastna světová království.

Bůh o tom rozhodne,

Ty pouč se pak z jeho výroků,

co Nebe mocné pro Evropu připraví.

 

Ta volba bude

pro Evropu šťastná.

 

Génius E.

Jak sladká chvíle

mi radost dává!

 

Oba dva

Co zmůže čest

v princově srdci.

Co zmůže oddanost

v poddaných hrudi,

to zří užaslý

a šťastný Svět.

 

Iovův tribunál.

Serenáda.

Scéna představuje Olymp čili královský palác Iova. Tento Bůh sedí na svém trůně. Apollón, Minerva, Mars a Fortuna dlí nad shluky mraků. Každý z nich má okolo sebe skupinu svých stoupenců, kteří tvoří řadu sborů a všichni dohromady sbor univerzální.

 

Univerzální sbor

Mezi stovkou hodnot

jaká nejnezbytnější je pro krále,

pro svět nejprospěšnějšího,

rozhodni, ó Bože nejvyšší.

 

Stoupenci Apollónovi

Snášet tu tíhu vlády,

aniž by o ní vědomosti měl,

jak by mohl král?

 

Stoupenci Minervy

Osudy státu

pakli vládce nitro neovládne,

jak řídit bude moci?

 

Stoupenci Marta

Jedním pokynem si získat poslušnost

a nepřátelské krále pokořit,

to jediné má hodnotu.

 

Stoupenci Fortuny

Užívat šťastných dnů

po boku Štěstěny

velebím – to není malá věc.

 

Univerzální sbor

Mezi těmito hodnotami,

nejvznešenější z králů,

která je pro svět nejšťastnější,

rozhodni, ó Králi nejvyšší.

 

Iuppiter

Vaše soutěž, ó bozi,

zaslouží si moudré zvážení. Každý se snaží

formovat dobrého vládce

uspokojit jeho poddané

a zem jejich šťastnou učinit. Každý z vás

týmž předmětem se obírá,

jen různými cestami. Péče hodná

nejvyššího Boha je ten spor váš.

Ať jeden každý vyloží své podněty

a já pak výrok soudní pronesu.

Však nesvornost a hněv

za spojence neberte si ve svém tázání,

ty dnes ať v dáli zůstanou, neboť Nebesa

chtějí, aby Země šťastná byla

a ve svém lůně nechovala válku.

 

Zápasy Ctnosti za svůj předmět

nemají hněv a pohrdání.

A mrzký je ten cit

samou závistí probuzený.

 

Jestliže každý svoje ceny má

a každá z nich je hodna chvály,

pak, bozi, nechť jsou od vás daleko

temné závisti a vztek.

 

Apollón

Ne, ó velký vládce Olympu: mými smysly

nezmítá zášť či žárlivost. A účelem

mých spravedlivých myšlenek

je blaho lidstva. Mně nestačí

jen svítit svými paprsky

na zemský glób. Nespokojím se

pouze s péčí o nemocné lidi

a nechci pouze radost probouzet

radost harmonií písní svých

či hudby tóny. Mou péčí je

je život opět sladkým a bezpečným učinit.

Jsou umění a vědy

prostředky, jimiž zápasím. A nevědomost,

matku omylu té vlády barbarské

a zločinné pověrečnosti

já odstraním a rozptýlím. Princ

mou zásluhou pozná

hranice spravedlivé moci své

a shledá povinností všechny obsahy.

Mé vědění mravy změkčí

a špatné vládě říše uzdu nasadí.

Rolník v potu tváře

ze své bohaté žně,

požije ovoce své práce mojí zásluhou.

Neptun pak spatří stovky lodí

bitevních brázdit svoji říš

a na sto naložených lodí obchodních,

národy různé, oddělené Oceánem,

jazykem a nadáním se lišící,

uvidí krásným poutem spojené.

Toto jsou práce mé: a tímto způsobem

těší se štěstí lidé smrtelní.

Bohatství, sladké bezpečí,

rozvážnou vládu, čest a na sto hodnot

já královstvím a králům věnuji co dar,

jenž ovocem je stromu umění a věd.

 

Jak nebe zářivé

den Zemi vrátím,

odstraním příkrov,

co kol říše i vládce

rozestřel mam.

Rozliji světlo libé,

jímž vlévám vědění

do srdce všech lidí.

 

Stoupenci Apollónovi

Oporou národů

jsou nejkrásnější uměny.

A ctí vznešeného Trůnu

vědy jsou.

 

Apollón

Kdo s ignorancí barbarskou

hoví si v mravech ničemných,

ten zatlačuje světlo blikavé

za zástěnu slepého omylu.

 

Stoupenci Apollónovi

Království uměn zbavené

je ochablé a živořící.

A vědění když zbavené je,

musí se svět hanbou rdít.

 

Apollón

Proto já mysli oživím

a den na nebi zářící

na Zemi vrátím;

A takto závoj odstraniv

rozliji světlo vůkol.

Z něj vědění já vliji

do srdce smrtelníka každého.

 

Minerva

To pravda je, příteli Apollóne. Já sdílím

tvé zaujetí v šíření věd a umění,

dobře vím, jak velkou lidem

přinášejí ty i ony výhodu. V jediném

já bodu liším se. Chceš, aby všechna

umění i vědy sešly se ve vládě. Já právě

tyto jediné pro vyšší účel vybírám,

co mohou člověka lepším a moudrým učinit.

Kolik umění jen srdce vysiluje

a popudem jen k ničemným mravům lenivým!

Přepych, luxus a pýcha jsou jich ovocem,

a proto se i rodí na nich závislost.

V jiných lidech i hrdopyšnost vzniká

a neřest v každé srdce vniká.

Umění nejkrásnější vládnout je.

Já za tím účelem inspiruji vládce i úředníky:

dala jsem moudré zákony;

v posvátných radách a kabinetech předsedám.

Mnou je porážena nesvornost,

co plamen nítí a žárlivost černá,

jež se jedem smrti sytí.

I zhoubnou ctižádost já ničím,

jež se nikdy nenasytí. Když do války

já vedu národy, pak obranná je

a k míru zdárnému a slávě pak lidé směřují,

Takovými způsoby pro každého člověka

já dobro hledám.

Když na cestu ctnosti bohyně posílá člověka,

odměnou je mu Minerva

a nic víc nežádá.

Je to ctnost sama,

co pro lid ubohý,

je sladkou útěchou.

Jen ona přináší

křehkému člověku

jeho štěstí.

 

Kdo jinde hledá

svoji velikost,

koho více láká

přepych a bohatství,

by se jedinečným stal,

své pravé dobro nepozná.

 

Stoupenci Minervy

Chabá je pýcha,

úskalí duší,

řídí se bledou

nutností smrti.

Avšak jen ctnost

jediným štěstím je

pro člověka.

 

Iuppiter

Výroky vaše, božstva moudrá,

jsou hodny mne i vás. Krásnější soutěž

ještě Olymp nespatřil

a není nad ni lepší pro samu Zem.

Vidím však přítelkyni Fortunu

a boha zbrojí opatřeného,

jak jiné city chovají. Na něm je

znát netrpělivý hněv; a u ní

úsměv výsměšný.

 

Mars

Kdo by se nehoršil,

ó Bože nejvyšší, tehdy, když zří

prostředky nejlepší. Odkud

síla bere se, odkud čest a pravá sláva

i tisíc hodnot království,

to zamlčuje neznalost neb závist!

 

Fortuna

Kdo může

smích svůj zadržet, nejvyšší Iove,

když každý prostředky uvádí,

jimiž by člověk i Zem šťastný byl

a samu pravdu, Fortunu, pomíjí.

 

Minerva

Vždyť více síly vlastní ctnost.

 

Apollón

Umění pomáhá více nežli udatnost.

 

Mars

A takto plane vášní nebojovný Apollón?

 

Fortuna

A takto může mluvit Minerva?

 

Iuppiter

No no! teď budiž příměří,

bozi v ostrých přích. Tento den

je určen k radosti ne ke sporům.

Tak vylož, ozbrojený bože, svoje názory.

 

Mars

Má řeč

dlouhá nebude. Kdo na světě

by neznal moji moc? Kdo neviděl by

moji převahu? Jak bez odvahy

by každá říš napospas byla vydána?

A neblahý žert tropil by si každý

nepřátelský král? Odhoď, veliký Otče,

odstraň z lidského srdce

ctižádost, závist,

dychtivost, pohrdání,

lakotu a strach; tu ze Země

důvod k válce líté

odstraníš. Pokud v duši

budou klíčit vášně věčná semena,

věčně budou také žít

pře, hněv a zběsilost.

 

S hlavou ověnčenou hady

Nesvornost Zemi převrací.

Zuřivost, která mysli zaslepuje,

plamen rozněcuje a válku budí.

Je služebníkem barbarské hry

a s sebou přináší i krutý vztek.

Jaký osud by království čekal,

kdyby v krvi, mezi meči, v plamu ohně,

odvaha udatné duše

v Nebi soucit nevzbudila?

 

Nuž, co se postaví proti těm důvodům?

Bez přízně Martovy

co by si která říše počala? Stačí snad

tvoje vědy, Apollóne,

Minervo, tvoje ctnost,

by učinily bezpečným náš svět

a uchránily majetek,

svobodu a čest? Může být

filosofem vladař, chce-li, a ministři

vzdělaní a moudrý, pilný lid.

Pakli však sílu nemá pro svou obranu

a každý jeho může pohanit,

pak nad něj bídnějšího nevidím.

 

Stoupenci Martovi

Když válka hněvem chví se,

když trubka dává svoje znamení,

kdo by se mohl spasit bez Marta?

Udatnost, jíž jeho srdce dýše,

obranu Světa stvořila.

 

Fortuna

Moc tvá, Marte, je známa mi. A spatřuji

ji nutnou pro lidi. I mou však znáš

a jak je užitečná, víš. Použij

všechnu sílu svou, jen uplatni

i všechny války lsti a pletichy:

pakliže nepomohu já, když

vzdálená je tobě Fortuna,

řekni mi, co zmůžeš? Jsem to já,

kdo rozhoduje zbraní střet.

Já příznivá jsem vojákům

a v řeži válečné první hraji roli.

Tví velitelé ať jsou udatní a znalí,

chceš-li: ať další mají přednosti,

ať jsou věrní, poslušní a plni

nebojácné odvahy: jediný okamžik,

jediný okamžik vše převrátí.

Již usmívá se na vojáky Vítězství

tu rána jediná o nich rozhodne.

 

Jestliže usměvavou tvář

naň neobrátí Osud sám,

 rozvážného srdce

a udatné duše,

marné jsou podniky,

marná je moc.

 

A vy, co mezi zbraní tisícem

v ohrožení mnohém octnete se,

jen na mé moci každý závisíte.

 

Já, Světa panovnice,

smrtelníkům vládnu

a skryji-li svou tvář,

pak úsilí je křehké,

i když je duše stálá

a moudrá její vůle.

 

Minerva

Jak? Nad svým Osudem

zda netrumfuje ctnost?

 

Apollón

A nesměje se snad

nad losem nestálým

vědění hluboké?

 

Fortuna

Jedno i druhé také

podporuje moje stálé zásahy.

Ale o tom zde není pře. Naším

předmětem je stav a štěstí

království. Bez Fortuny je bezbranná

i sama síla zbraní. Bez úspěchu je

umění každé, každé vědění

a konečně i ona krásná cnost

zapláče pod tlakem běd.

Lid a jeho vládce,

jemuž nepřátelská jsem, když tvoří zákony,

nemají platnost, když ve svém lůně

vědy pěstuje, nesdílí jejich

sladké ovoce; jestliže umění

rozvíjí zdatně, zisk nemá žádný. Na moři

větry protivné zavanou: země

je neplodnou, když obchod rozvíjí. Tak

projekt každý čelí překážce. Též vprostřed zbraní,

i když svou udatností všechny předčí,

odejde poražen a kořistí se stane nepřátel.

Mohla bych uvést zde příklady mnohé,

pro to, co líčím zde.

Leč kdo by neznal je

z lidí či bohů?

 

Apollón

Chlub se, ó Fortuno,

nectností svou. Proč nejsi klidná kdy,

pokaždé rozmarná a tvé odměny

namísto nevinného poctivce

dojde darebák a zločinec? Země

stala se hříčkou tvou; před tvojí ranou

není úniku ni bezpečí

i pro ctnost přepevnou. Přestaň, ty krutá,

přestaň si brát za předmět žertů svých

toho, kdo je hoden odměny. Zanech už jednou

barbarský svůj zvyk a krutá chlouba tvá,

ať není více ostnem pro pláč nevinných.

 

Pod zlem často sténá

zasažen nevinný

a v smutku slábne

spravedlivý velikán.

 

Zatímco tento vzdychá,

darebák, zločinec se vidí

zahrnut tvojí přízní,

obdařen tvojí milostí.

 

Fortuna

Nesprávně viníš mne, ó Foibe. Copak?

Řídíš se lůzy názorem v mylném myšlení

a bezprávně mne napadáš? Já na tebe se obracím,

Iove, můj pane. Jsem přece služebnicí tvou,

Osudu družka jsem,

vždy připravená vykonavatelka.

Prozřetelnosti tvé a vyšší moci,

jež řídí děje přítomné

a také děje budoucí, jsem věčnou rádkyní.

Jaké pak vůli tvou

řídí důvody tajemné,

zvědavá nepátrám. Je mojí úlohou

poslouchat slepě

a rychle je naplnit. Pokyny tvé

jsou pro mne pravidlem. Kdo události,

které Zemi sužují, mi klade za vinu,

ne moje, ale již tvé viní způsoby.

 

Není to síla nestálá,

jak věří celý svět.

To co se zdá být nepevné,

dáno je myslí hlubokou,

jež v sobě samé hýbe vším.

 

Ať umlknou již řeči bláznivé,

pominou žaloby bezprávné.

Je zjevná událostí tvář,

leč nepoznaná příčina

jen v tobě, nejvyšší Bože, dlí.

 

Stoupenci Fortuny

Nad uměním a vědami

vždy pouhá síla vítězí.

Jí jedinou je šťastné království

a bez ní pouze slabé je.

Avšak Fortuny měnlivé

je Iuppiter hybatel jediný.

 

Mars

Řekni mi ale, bohyně. Pakli člověk

těší se přízni tvé, tehdy i bez zásluh

šťastně žije, pravda-li, leč beze cti?

 

Minerva

Pakliže dluží jen Osudu

úspěšnost svou, jaká to sláva,

které těší se, člověk, co ctnosti postrádá?

 

Apollón

Barbaři, neznalí

vědění a cti, přesto šťastni

mohou být lid i jeho král.

Nevzdělaný, neznalý,

v nečinnost bídnou pokleslý,

se pouze zvěři podobá.

 

Iuppiter

Stačí, mí bozi. Vaše názory jsem poznal.

Každý z vás má své důvody. A právo

silné každý má, aby svět šťastným učinil.

Však nikdo z vás nemá tu moc,

co stačila by toho dosáhnout. I národ vzdělaný

a moudrý je nešťastný,

když chybí ctnost. A ta zas sama nestačí

bez zbraní podpory. A všechny tyto kvality

jsou bez užitku,

nepřidá-li Fortuna svůj cenný dar:

poslyšte tedy, bozi, názor můj:

já pověřil jsem vládce,

aby vládli Zemi. A jejich příklad,

myšlenky, činy i slova

formují jejich poddané

pro ničemnost neb čest,

slabost či sílu

a posléze i jejich udatnost. Potřebuje tedy

království krále, který moudrý je

a filosof, válečník ctnostný,

jenž se těší přízni osudu,

aby konal dobro pro svůj lid. Takového

panovníka, nad nějž většího nikdy nebylo,

jsem daroval již překvapené Evropě.

 

Svět povstává k nové cti

v slávě vládce takového

v sobě samém shledal jsem

tvůrce jeho štěstěny.

 

Spravedlivý, moudrý, štěstím obdařený,

vlas jeho Vítězstvím ověnčený,

stvoří nejkrásnější osud

pro svůj poddaný lid tento král.

 

Apollón

Ó ano, shledávám, Otče,

že tvé dílo je i mé. To je ten vládce,

jehož vzděláním jsem vytvořil.

 

Minerva

Ode mne naučil se Vládce

zákonům moudrým

a ctnosti nejkrásnější.

 

Mars

On postrachem je jeho nepřátel,

je mojí paží pevnou.

 

Fortuna

Na toho smála jsem se vždy

a jako přítelkyně věrná

provázela jsem stále ve válce i v míru.

Iuppiter

Šťastný je svět,

když takové prince

zbožné Nebe dává.

 

Sbor

Šťastný je svět,

když takové prince

zbožné Nebe dává.

 

Apollón a Minerva

By princů takových byl hoden,

mění se na Zemi

k lepšímu obyvatel neklidný.

 

Sbor

Šťastný je svět,

když takové prince

zbožné Nebe dává.

 

Mars a Fortuna

Jak ve víru válečném,

tak i v míru objetí

každý bude šťasten.

 

Sbor

Šťastný je svět,

když takové prince

zbožné Nebe dává.

 

Pětihlas bohů

Ať je ctnost pravá

zárukou nejjistější,

jež šťastným činí království

a krále v nebe pozdvíhá.

 

Všichni

Není ve světě celém

jiná hodnota víc ke cti:

stát nejvíc blažený

se neobejde bez ctnosti.