03 Led Petr Zuska
tanečník, choreograf, umělecký šéf Baletu Národního divadla v Praze
Petr Zuska představuje tvůrce evropského formátu, v českém tanečním kontextu zosobňuje výjimečného choreografa, který spolupracuje s významnými světovými baletními soubory. Profiluje se jako individuální osobnost, charakterizuje ho široký choreografický záběr i vyzrálý umělecký přístup. Jako tanečník vždy představoval dynamického, charakterního interpreta s mimořádnou vnímavostí pro choreografův záměr, tvárného k rozličným choreografickým pohybovým slovníkům.
Zastupuje současnou střední generaci choreografů. Ve svých dílech využívá širokou škálu tvůrčího rukopisu od vysokého bel canta neoklasického stylu přes inovativní přístup k moderní tvorbě až po schopnost celistvého uchopení dějového baletu. Jako jeden z mála tvůrců dokáže vložit do svých děl humor, vtip a nadsázku. Jeho inscenace jsou promyšlené, plnokrevné, odrážejí svět symbolů či archetypů, duchovní otázky i morální principy.
Petr Zuska vystudoval choreografii a režii neverbálního divadla na HAMU (1994). Svou profesionální dráhu začal v Pantomimě Ladislava Fialky v Divadle Na zábradlí (1987–1989). Významnou fází v jeho kariéře se stalo angažmá v Pražském komorním baletu (1989–1992 sólista, od roku 1994 hostující umělec). V letech 1992 až 1998 působil jako sólista Baletu Národního divadla v Praze. V roce 1998 přijal angažmá v Mnichovském baletu a v roce 1999 nastoupil do baletního souboru divadla v Augsburgu. V roce 2000 se stal sólistou Les Grands Ballets Canadiens v kanadském Montréalu. Během své taneční kariéry vystoupil nejen v baletech klasického repertoáru, ale především v dílech renomovaných současných tvůrců, z Čechů Jiří Kylián, Pavel Šmok či Libor Vaculík, ze zahraničních pak Alvin Ailey, Gerhard Bohner, Robert North, Mats Ek, Hans van Manen, Christopher Bruce, Ohad Naharin, Nacho Duato, Itzik Gallili …
Od roku 2002 je Petr Zuska uměleckým šéfem Baletu Národního divadla v Praze. V uplynulých patnácti letech se věnoval nejen vedení souboru a všem činnostem, který tento post přináší, ale také choreografické tvorbě. Tvrdohlavě šel po své cestě někdy tiše, někdy nahlas, chválen i kritizován, ale vždy s pevným přesvědčením, nasazením a jasnou vizí. V tomto období také vytvořil pro Národní divadlo šest celovečerních baletů a řadu kratších jednoaktových děl.
Na svém kontě má (od roku 1990) více než padesát inscenací pro zahraniční i domácí soubory: Hamburg Ballett, Ballett Augsburg, Semperoper v Drážďanech, Lotyšskou národní operu v Rize, Mariinské divadlo, Královský dánský balet, Ballett Deutsche Oper am Rhein, West Australian Ballet v Perthu, Finský národní balet, Les Ballets de Monte-Carlo, Boston Ballet, Balet Národního divadla v Praze a Balet Národního divadla v Brně, Laternu magiku, Pražský komorní balet a Bohemia Balet – soubor Taneční konzervatoře hl. m. Prahy. Kromě toho režijně a pohybově spolupracoval na vzniku několika činoherních inscenací.
Pro Balet Národního divadla vytvořil například choreografii Mezi horami (2002), Ways 03 (2003), Mariin sen v rámci Baletománie (2005), celovečerní balet Ibbur aneb Pražské mystérium (2005); Mozartovo Requiem (2006) nebo celovečerní Brel – Vysockij – Kryl Sólo pro tři (2007). Ten se stal nejen jedním z nejnavštěvovanějších titulů v Národním divadle, ale i titulem se zahraničním renomé, například úspěšné hostování v Petrohradě v roce 2010 nebo v Paříži v dubnu 2016.
K dalším dílům patří A Little Extreme a A Little Touch of The Last Extreme (2009), Stabat Mater (2014) a kratší choreografie Déjà vu, Lyrická, Empty Title, Way out, Ej lásko, které jsou často uváděny na mezinárodních i domácích gala (například GalaTerpsichore, Bayerisches Staatsballett nebo galakoncert s názvem Next Generations uváděný na počest Reida Andersona a jeho dvaceti let ve vedení Stuttgarter Ballett, 2016).
V roce 2013 Petr Zuska uvedl se svým souborem celovečerní balet Sergeje Prokofjeva Romeo a Julie. Navázal tak na inscenační světovou tradici tohoto nesmrtelného díla, nicméně se svým osobitým nezaměnitelným vkladem. Dalším zásadním tvůrčím počinem byla Zuskova choreograficko-režijní verze Čajkovského baletu Louskáček. Světová premiéra tohoto pojetí baletu s názvem Louskáček a Myšák Plyšák se konala v Národním divadle v roce 2015. Legendární vánoční pohádku, jejíž kořeny vyrůstají z magického příběhu E. T. A. Hoffmanna Louskáček a Myší král (k němuž se Petr Zuska odkazuje názvem nové inscenace), uvedl na scénu ND v novém originálním duchu. V roce 2016 měl premiéru v New Yorku projekt Prague-New York Effects, organizovaný institucí České centrum v New Yorku. Mezi tanečníkem, choreografem Petrem Zuskou a newyorskou vokalistkou, skladatelkou a multiinstrumentalistkou Jen Shyu došlo k unikátnímu setkání tance a jazzu, k dialogu, v němž se klasické postupy přelévaly do experimentálních, kde se technická virtuozita proměnila do hlubšího autentického výrazu.
Velice unikátní je také Zuskova choreografie Route 50, která vznikla pro Lappeenranta Ballet Gala ve Finsku u příležitosti oslav 50 let tvůrčí činnosti legendy finského baletu Juhani Teräsvuoriho. Petr Zuska je nejen autorem choreografie Route 50, ale také v něm spolu s Terezou Podařilovou (první sólistkou Baletu ND) tančí. Zuskovu choreografii provází hudba, kterou složil jeden z nejlepších finských jazzových hudebníků, klavírní virtuos, skladatel Iiro Rantala a při premiéře ve Finsku ji hrál osobně.
Na světových jevištích byla uváděna také Zuskova další díla: Triple Self, Clear Invisible, The Last Photo …?, Les Bras de Mer, A Little Extreme, Svěcení jara, Bolero Maurice Ravela atd. V roce 2012 vytvořil Petr Zuska světovou premiéru baletu Smrt a dívka pro Les Ballets de Monte-Carlo, v roce 2014 uvedl dílo D.M.J. 1953–1977 v Boston Ballet.
Za svou interpretační práci a choreografickou tvorbu získal řadu význačných ocenění, jako jsou Ceny Thálie (1993 a 1997), Prix Dom Perignon (1999), cena Originální choreografie v Soutěžní přehlídce moderního tance (2006, 2008), cena Nejlepší choreografie roku 2002, Cena Českého literárního fondu (1993), Cena Opery Plus (2014) za výsledky vedení Baletu ND a 25 let choreografické tvorby. Cenu Opery Plus získal v roce 2017 též za inscenaci Chvění, která měla premiéru v roce 2016 v Národním divadle v Brně a poté i v Národním divadle v Praze.
V sezoně 2016/2017 ukončil Petr Zuska své patnáctileté šéfování Baletu Národního divadla v Praze. Ukončil jednu etapu svého života, kdy souboru věnoval podstatnou část profesní kariéry.