03 Čvc Perly na klaviatuře, zlato v orchestru. Vondráček a NOSPR zazářili na Janáčkově festivalu
„Lukáš Vondráček dostál naplno své pověsti a dal do přednesu nejen romantické cítění, ale především perlivou a precizní klavírní techniku.“
„Díky dirigentce Marin Alsop vyšla bezchybně i agogika, která respektovala romantický charakter skladby uměřeně a vkusně.“
„Je na čase přestat se podivovat nad skutečností, že za dirigentským pultem stojí žena, neboť hudební výraz ani vedení orchestru není záležitost pohlaví.“
Mezinárodní hudební festival Leoše Janáčka má na repertoáru i hudbu jiných skladatelů. Ve čtvrtek 25. června v sále bývalého kina Vesmír se představil Národní symfonický orchestr Polského rozhlasu (NOSPR) s dirigentkou Marin Alsop, kteří přizvali ke spolupráci klavíristu Lukáše Vondráčka. Společně zahráli Koncert pro klavír a orchestr a moll op.54 Roberta Schumanna a byl to výjimečný zážitek. Poté ještě zazněla skladba Aarona Coplanda Tiché město a na závěr Suita z opery Růžový kavalír od Richarda Strausse.
Spojení Národního symfonického orchestru Polského rozhlasu a českého klavíristy Lukáše Vondráčka se ukázalo jako šťastné. Lukáš Vondráček dostál naplno své pověsti a dal do přednesu Koncertu pro klavír a orchestr a moll, p.54 nejen romantické cítění, ale především perlivou a precizní klavírní techniku. Jeho úhoz je vycizelovaný a zní jako skleněné perly, padající na klaviaturu. Od nejjemnějších pianissim až k maximálním tempa nikdy nerezignuje na preciznost a čitelnost každé noty. Přitom všem je schopen vytvářet barevné plochy, v čemž si s katovickým orchestrem do detailu rozuměl. Bylo to znát především na dialozích s dechovým nástroji, stejně jako ve velkých plochách se smyčci. Díky dirigentce Marin Alsop (rozhovor čtěte ZDE) vyšla bezchybně i agogika, která respektovala romantický charakter skladby, nicméně uměřeně a vkusně. 1. Allegro affetuoso zahájil orchestr i sólista měkkým pianem, aby postupně gradovalo napětí, a po několika dynamicky kontrastních plochách skončila věta v efektním fortissimu. 2. Intermezzo: Andantino gratioso zahájilo laškovné téma v pianissimu, s hravostí se střídal sólový klavír s dechy i smyčci v lehounkých frázích. Melodická violoncella spolu se smyčci podkreslila klavír, který zpíval i v sotva slyšitelných pianissimech, aby následně uvedl kontrastní, pevné téma s údernými akordy. Následovaly běhy v klavíru s udivující lehkostí. 3. Rondo: Allegro vivace střídalo v kontrastech dynamiku, aby v accellerandu postupovalo do finale krásným, kulatým a barevným zvukem orchestru. Klavír udivoval bryskním tempem a společně s orchestrem dovedli skladbu do efektního závěru. Nadšení publika neznalo mezí, bylo i znát, že Lukáš Vondráček je mezi svými, a i když už několik let žije v americkém Bostonu, stále ho na severní Moravě berou jako svého. Získal si publikum i svým zjevem, viditelně zhubl a získal šarm i energii, se kterou předával hudební poselství publiku. Přídavek byl stylový: Arabeska Roberta Schumanna byla prožitá a jemně propracovaná, jako utkaná z krajek a potlesk si opět zasloužila.
Celý článek si můžete přečíst na webu Klasikaplus.cz.
Autor: Karla Hofmannová, 27. června 2026