Dopolední zpívánky aneb Jak mluví klavír

Naše hukvaldské putování začalo v nově opravených prostorách Hukvaldského dvora. Prvním bodem programu byl interaktivní koncert Leošovy písničky, na kterém účinkovali Joel a Hana Hánovi (klavír a flétna). Z profesního hlediska musím smeknout před tím, jakým způsobem dokázali autoři zaujmout dětské publikum, aniž by sklouzli k laciné podbízivosti.

Koncert trval asi pětačtyřicet minut a stál na hravém konceptu: Joel Hána se převtělil do samotného Leoše Janáčka a Hana se ho vyptávala, jak vlastně jeho hudba vzniká. Zazněly ukázky z lidové hukvaldské poezie v písních, které Hana zazpívala velmi expresivně a s hereckým gestem. Nejsilnějším momentem byla ukázka Janáčkovy nápěvkové mluvy v praxi a společné pohybové aktivity dětí. Když Joel zpovídal děti v sále formou rozhovoru a ptal se jich, čím by chtěly být, jejich bezprostřední odpovědi okamžitě předváděl na klavíru. Bylo to vtipné, komické a pro děti naprosto srozumitelné. Když se pak sálem rozezněla lidová píseň Ej, lásko, lásko, zpívali malí i velcí. Osazenstvo naší výpravy bylo lapeno hned v úvodu.

Celý článek si můžete přečíst na webu Ostravan.cz.

Autor: Milan Bátor, 29. června 2026