19 Čvn ‚Cítíte to dobře…‘ Skladby mladých vítězů soutěže Generace mají smysl
„Pomocí postupného zhušťování a zřeďování zvuku docílila skladba Sebestyén-Lázar velkého efektu, aniž by k tomu mladá autorka použila konvenční výrazové prostředky.“
„V kombinaci s dalšími melodickými motivy příčné flétny a klavíru vytvořil Kováts-Szöcs agilní a neklidnou esenci, která poměrně překvapivě nese v češtině název Setmění.“
„Je zřejmé, proč bývá dirigent Tomáš Stanček pravidelně zván k podobně náročným projektům…“
Skladatelská soutěž Generace představila na koncertě 16. června vítězné skladby účastníků. Mezinárodní soutěž pro všechny státy Visegrádské čtyřky je pořádána pod záštitou MHF Leoše Janáčka. Obě soutěžní kategorie letos ovládli mladí skladatelé z Maďarska. Jejich skladby a další oceněná díla zazněla na koncertě v Českém rozhlase Ostrava. Provedení se ujaly soubory Ensemble Prague Modern a Festivals Contemporary Ensemble pod taktovkou dirigenta Tomáše Stančeka.
Nalijme si čistého vína: mladí skladatelé to neměli, nemají a nebudou mít jednoduché. Publiku jsou v naprosté většině servírována známá jména. V klasické hudbě se můžeme s díly současných autorů setkat nejčastěji na specializovaných festivalech. Přesto stále přichází noví kreativci, kterým nechybí touha dívat se na svět skrze svou hudbu. Neoposlouchaná čerstvá díla mladých skladatelů do třiceti let jsou jako lakmusový papírek. Není vůbec na škodu poslechnout si, jak vypadá jejich prožívání a vnímání světa.
Jako první se rozezněla skladba přítomné Darji Kukal Moiseevy s názvem Everything that wasn‘t created by a human, která v soutěži získala 2. místo. V souladu s tajemným názvem se dílo mladé české skladatelky otevíralo jako neznámá kniha. Pozvolna, s rostoucím napětím a působivě gradovanými kontrasty. Hudba Kukal Moiseevy se pohybuje na rozšířeně tonální bázi se smyslem pro delikátní zvukové vrstvy a citem pro dramaturgii. Na ploše třinácti minut nabídla její skladba mnoho pozoruhodných momentů s krásnou rytmickou pulzací a intimní melodikou, která se prostírala nejčastěji v klarinetu, houslích, ale i v klavíru a violoncellu.
První místo v kategorii do jednadvaceti let převzala osobně Regina Sebestyén-Lázár z Maďarska. The dawn plays its melody on crickets pro smyčcové kvarteto upoutalo od počátku originální zvukovou strukturou a pozoruhodným vyzněním. Jejím principem byla glissanda a visící povolené struny, na které hráči vyluzovali specifické skřípající a vrzající zvuky. Na zbylé struny zněly nejčastěji alikvotní a jiné nestandardně zahrané tóny. Pomocí postupného zhušťování a zřeďování zvuku docílila skladba Sebestyén-Lázar velkého efektu, aniž by k tomu mladá autorka použila konvenční výrazové prostředky. Její imaginace dokázala představit zvolené téma osobitě, s neobyčejným citem pro reflexi živé přírody.
Třetí v pořadí byla skladba Éjvadon, kterou do soutěže Generace poslal maďarský skladatel Benedek Kováts-Szöcs. Umístila se na druhém místě v kategorii do jednadvaceti let a byla ze všech nejstručnější a nejsrozumitelnější. Přehledná formální stránka našla inspiraci ve filmové hudbě a jazzu. Potěšila drobnými „mikroscénami“ a minimalistickými postupy, které se projevily v pizzicatu violoncella a ostinatu houslí. V kombinaci s dalšími melodickými motivy příčné flétny a klavíru vytvořil Kováts-Szöcs agilní a neklidnou esenci, která poměrně překvapivě nese v češtině název Setmění.
Další skladbou, která v téže kategorii obsadila tentokrát třetí místo, byla Schloßmusik Bátora Mátyáse Bedö. Nejdelší dílo koncertu bylo stratifikováno do jedenácti pregnantních částí, přičemž každá reagovala na vybraný kompoziční problém. Mezi nimi nechyběla ani undergroundová variace na lidovou píseň Sedzi mucha na ščeně, po níž se ozval z publika spontánní potlesk. Na ten vtipně reagoval umělecký vedoucí Ensemble Prague Modern David Danel slovy: „Cítíte to dobře, po této skladbičce může být pauza.“ Dílo mladého maďarského tvůrce pokračovalo ještě dalšími šesti větami, které už celkový obraz díla jen spíše dokreslily než rozmnožily o další překvapivé momenty. Provedení všech dosavadních programových položek se zodpovědně ujal Ensemble Prague Modern. Sluší se vyzdvihnout výtečnou přípravu a brilantní ztvárnění všech zúčastněných interpretů. Jejich nasazení a vnímavé nastudování každé skladbě poskytlo ideální přednesové parametry.
Závěrečnou skladbou koncertu byla vítězná kompozice Fading for Sinfonietta Milana Rabije, jež zazněla v provedení Festivals Contemporary Ensemble pod vedením dirigenta Tomáše Stančeka. Jestliže předchozí skladby provázelo variabilní komorní obsazení a decentní instrumentace, Fading byla z jiného soudku. Instrumentace zahrnovala nejen smyčce a dechy, ale i zvony, gong a celou sadu perkusí. Skladba Milana Rabije od prvního okamžiku zaútočila na posluchače drsně agresivní hudbou s hlukovými plochami, aleatorikou a proměnlivými pásmy. Pocit permanentního napětí nepolevoval ani v jemnějších pasážích, kde kompozice upoutala zajímavými témbry a promyšlenou dynamikou. Je zřejmé, proč bývá dirigent Tomáš Stanček pravidelně zván k podobně náročným projektům. Jeho jistota a zevrubné nastudování partitury, jakož i klid a pozitivní přístup k dílu a interpretům, byly pojistkou sugestivního ztvárnění. Vybraní hráči nejčastěji z řad Janáčkovy filharmonie podali zodpovědné a precizní výkony.
Je očividné, že současné generace mladých skladatelů jsou otevřené nejrůznějším inspiracím. Každá skladba byla z jiného těsta a všechny měly něco do sebe. Rozmanitá schopnost oslovit posluchače stejně jako interpreta je dobrým znamením, že hudební kompozice není sterilní záležitostí ani rutinní školní úlohou. Naopak. Přináší skutečné problémy a řeší aktuální výzvy.
S dokonalou noblesou to ve své řeči vyjádřil skladatel Ivan Kurz, jehož projev si dovolíme na závěr citovat: „V rámci svého pedagogického působení na Hudební a taneční fakultě AMU mohu zblízka poznávat mnoho mladých lidí a s radostí konstatuji, že se v naprosté většině jedná o uměleckou generaci, která není povrchní, která má hluboký vztah k duchovním hodnotám, která má svůj názor, chce být aktivní a která nechce být manipulována. Mladí lidé intenzivně hledají hodnoty, které touží mít za společníky na své životní pouti a nejsou přitom zatíženi skepsí. Neztrácejí pozitivní myšlení, neztrácejí životní víru. To je dobrý předpoklad, je to skutečnost plná naděje. Je proto zcela logické přát si, aby mladí lidé svá pozitiva udrželi živá. Toto přání je jakousi spontánní modlitbou nás starších. Nemá smysl očekávat, že přijde čas, kdy starýma očima uvidíme nový svět. Je to naopak. Starý svět musíme vidět novýma očima. A kdo jiný by měl disponovat schopností nového pohledu, než mladí lidé. Toto je jedním z vážných důvodů, aby mladá generace měla platformu, která je motivuje a podporuje i nadále.“