PROGRAM

Erich Wolfgang Korngold: Aussicht, Der Geniale, Das Mädchen z cyklu Dvanáct písní „So Gott und Papa will“ op. 5
Erich Wolfgang Korngold: When birds do sing z cyklu Čtyři písně podle Shakespeara op. 31
Erich Wolfgang Korngold: My mistress‘ eyes z cyklu Pět písní op. 38
Gustav Mahler: Ich bin der Welt abhanden gekommen, Blicke mir nicht in die Lieder z cyklu Pět písní podle básní Friedricha Rückerta
Gustav Mahler: Wo die schönen Trompeten blasen, Es sungen drei Engel einen süßen Gesang, Lied des Verfolgten im Turm, Der Schildwache Nachtlied z cyklu Chlapcův kouzelný roh
Francesco Paolo Tosti: Non t’amo più, ‚A vucchella, La serenata
Luigi Denza: Vieni a me
Rodolfo Falvo: Dicitencello vuie
Ernesto de Curtis: Non ti scordar di me
Stanislao Gastaldon: Musica proibita
Cesare Andrea Bixio: Parlami d’amore, Mariù
Enrico Cannio: ‚O surdato ‚nnammurato

ÚČINKUJÍ

Jiří Rajniš – baryton
Júlia Grejtáková – klavír

Skladatel Erik Wolfgang Korngold byl teprve devítiletým chlapcem, když jej skladatel a kapelník vídeňské dvorní opery Gustav Mahler prohlásil za génia. Skladatelsky výjimečně talentovaný hoch, rodák z Brna, měl tehdy svou hudební kariéru ještě před sebou. Jeho díla slavila úspěch nejen v Evropě, ale i v USA, kam musel kvůli svému židovskému původu emigrovat. Neomylný instinkt pro kombinování hudby a dramatu provází Korngoldovu tvorbu od sólových písní přes opery až po hudbu k hollywoodským filmům. To platí jak o raných Dvanácti písních, op. 5 z let 1910–1911 s výmluvným mottem „Tak chtějí Bůh a Papá“, tak o zralých písních na Shakespeara ze 40. let.

Přestože je dnes Gustav Mahler znám více jako symfonik, po celý svůj život udržoval kontakt s písňovou tvorbou. Z písní ostatně vychází řada hudebních témat jeho monumentálních symfonií. Zatímco písně na básnické texty Friedricha Rückerta z roku 1901 jsou emocionálně silnou výpovědí zosobňující Mahlerovu touhu po samotě, písně z cyklu Chlapcův kouzelný roh z let 1892–1898 na německé lidové texty ze stejnojmenné sbírky otevírají posluchači Mahlerovu pestrou hudební řeč s ohlasy zvuků přírody, lidových kapel a vojenských pochodů.

V neapolských písních se snoubí žhavý temperament a vášnivost lidové hudby jižní Itálie s klasickým bel cantem. „Canzone neapolitana“ představuje svébytný žánr, jemuž podlehla řada italských autorů a který se těší oblibě zpěváků i posluchačů už od poloviny 19. století. V podání barytonisty Jiřího Rajniše zazní výběr nejznámějších neapolských písní z pera skladatelů Tostiho, Denzy, Falva, de Curtise, Gastaldona, Bixia či Cannia.