Carmina Burana open air

28 Čvn Carmina Burana open air

Vloženo 18:18h v by Rostislav Holec

Filharmonie Hradec Králové

28/6 — 2026

Neděle / 18:00

Amfiteátr, Hukvaldy

Odjezd autobusu na Hukvaldy bude od Divadla Jiřího Myrona v 16:00. (Platné pro posluchače se zakoupenou jízdenkou přes odkaz níže.)

PROGRAM

Carl Orff: Carmina Burana (70´)

Fortuna Imperatrix Mundi
1. O Fortuna (Ó, štěstěno)
2. Fortune plango vulnera (Konec slávy…)

Primo vere (Přišlo jaro)
3. Venis leta facies (Uvítání)
4. Omnia Sol temperat (Jaro lásku rodí)
5. Ecce gratum (Bez lásky je jaro smutné)

Uf dem Anger (Na palouku)
6. Tanz (Tanec)
7. Floret silva (Opuštěná)
8. Chramer, gip die varwe mir (Užijme světa!)
9. Reie (Samy)
10. Were diu werlt alle min (Neskromný)

In Taberna (V hospodě)
11. Estuans interius (Zpověď)
12. Olim lacus colueram (Jaká slávy proměna)
13. Ego sum abbas (Znamenitý hráč)
14. In taberna quando sumus (Přípitek)

Cour d’amours (Království lásky)
15. Amor volat undique (Bez milého
16. Dies, nox et omnia (Zachraň mě!)
17. Stetit puella (Spanilá)
18. Circa mea pectora (Touha)
19. Sie puer cum puellula (Šťastná dvojice)
20. Veni, veni, venias (Přijď, má krásko!)
21. In trutina (Sladké jho)
22. Tempus est iocundum (Jarní píseň chlapců a děvčat)
23. Dulcissime (Vyznání)

Blanziflor Et Helena
24. Ave Formosissima (Zde všech nejkrásnější)

Fortuna Imperatrix Mundi
25. O Fortuna (Ó, štěstěno)

ÚČINKUJÍ

Jana Sibera – soprán
Josef Moravec – tenor
Filip Bandžak – baryton
Český akademický sbor Brno
Michal Vajda – sbormistr
Královéhradecký dětský sbor Jitro – dětský sbor
Filharmonie Hradec Králové
Kaspar Zehnder – dirigent

Německý skladatel Carl Orff se narodil v roce 1895 v bavorském Mnichově (zemřel tamtéž 29. 3. 1982). Praktické hudební vzdělání měli oba jeho rodiče, proto podporovali hudební dráhu svého syna od útlého věku: v pěti letech začal hrát na klavír, později také na violoncello a varhany. V Mnichově studoval na Hudební akademii, kterou tehdy považoval za beznadějně konzervativní a staromódní instituci. Po skončení první světové války se do rodného města vrátil a věnoval se zde dalšímu studiu i tvorbě; už tehdy patřily k jeho stěžejním zájmům hudební pedagogika, hudba 16. a 17. století a hudební divadlo. Od roku 1919, kdy začal pracovat jako nezávislý skladatel, se mu východiskem z labyrintu pozdně romantické hudby stal zájem právě o dílo Claudia Monteverdiho. Zejména jeho opery byly od konce 19. století znovu uváděny, na což navázal právě Carl Orff nastudováním Monteverdiho prvořadého díla L´Orfeo v sezóně 1923/24. Ve vlastní úpravě pak realizoval i další díla téhož autora, s mnichovským Bachverein uvedl dokonce v roce 1933 Historii o vzkříšení raně barokního německého skladatele Heinricha Schütze. Tato aktivita měla zásadní význam pro Orffovu skladatelskou formaci, ale odráží také poněkud opomíjený zájem o uvádění děl zejména oratorního charakteru z oblasti staré hudby. Například židovský pěvecký spolek v Moravské Ostravě uváděl ve 20. letech 20. století oratoria Händlova a Haydnova. Carl Orff v době svého skladatelského zrání objevil pro sebe také latinský jazyk skrze dílo římského básníka Catulla. Dva sborové cykly s názvem Catulli carmina pocházejí z počátku 30. let a Orff z nich vyšel na počátku druhé světové války při kompozici své druhé, stejnojmenné kantáty, která si však navzdory svému půvabu nezískala takový úspěch jako jeho první kantáta Carmina Burana. Zatímco s Catullovými verši se Orff seznámil díky pohlednici, do zákrut obsáhlé sbírky středověkých textů Carmina Burana pronikal skrze jejich novodobé vydání a s odbornou pomocí jazykovědce. Název je odvozen od benediktinského opatství Benediktbeuern nedaleko Mnichova, kde byl rukopis roku 1803 nalezen. Vznikl však nejspíše kolem roku 1230 v oblasti Štýrska, Korutan nebo Tyrolska rukou nejméně tří písařů. Zatímco původ rukopisu, jemuž aktuální titul dal jeho první vydavatel Schmeller v roce 1847, zůstává dosud nejasný, skutečnost, že se jedná o jednu z vůbec nejdůležitějších sbírek převážně světské středověké poezie 11. a 12. století, je nesporná. Převažují zde texty latinské, zejména francouzských vzdělanců 12. století, ale právě méně početné texty v němčině naznačují vznik rukopisu v jihoněmeckém jazykovém prostoru. Už v době vzniku sbírky šlo o jakousi ozvěnu zanikajícího světa goliardů, tedy potulných vzdělanců a studentů, obvykle kleriků. Podle jejich neustálého pohybu Evropou se také nazývali vaganti, ostatně právě tato neukotvenost a každodenní nejistota existence se odráží jak v jejich tvorbě (kromě moralistních a satirických písní, převážně s jarem spjaté milostné tematiky, je velká pozornost věnována jídlu a pití), tak v omezených možnostech církevní vrchnosti tuto často rozpustilou tvorbu cenzurovat. To dokonala až propast času. Ostatně jen některé ze zhruba dvou set textů sbírky Carmina burana jsou opatřeny bezlinkovou neumatickou notací, která zachycuje jen přibližný průběh melodie, nikoli její intervalovou strukturu. Carl Orff si tak ze sbírky vybral 23 textů, které zhudebňuje zcela nově. Právě v důsledném podřízení hudby textu, ať už v rovině jednotlivých slok nebo struktury jednotlivých písní, se Orff přiklání k prastaré tradici. Užitá melodika je záměrně diatonická, harmonie málokdy komplikovaná. Strofická struktura většiny textů nedovoluje pracovat s tematickým vývojem, navíc Orff záměrně ponechává neměnnou i zvolenou instrumentaci. Stále přítomná jsou ostinata (opakované melodické i rytmické prvky), prodlevové tóny i komplikované a vynalézavé rytmy. Stejně jako v případě dalších dvou kantát, které v roce 1954 sjednotil do triptychu s názvem Trionfi, počítal Orff se scénickým provedením, možná právě proto má dílo dodnes výsadní vliv ve filmové hudbě. Úvodní a závěrečný sbor, oslavující Fortunu, bohyni osudu, rámuje tři části kantáty, do nichž si Orff vybrané texty tematicky rozvrhl. Stejně jako úvodní sbor O Fortuna má i následující text tři strofy a obsahově na něj navazuje. Část věnovanou jaru otevírá jednohlasý zpěv sboru o přívětivé tváři jara a útěku zimy nad orchestrálními prodlevami. Obsahem i strukturou podobný charakter má i bezprostředně navazující Omnia sol temperat o všezahřívajícím slunci pro sólový baryton. Zpěv o definitivním odchodu zimy Ecce gratum je uchopen jako sborové fanfáry, kde si vzájemně odpovídají mužská a ženská část sboru. Tak jako v některých předcházejících částech jsou i zde četné odkazy na antickou literaturu, jakoby jmény bohů a lidí známých z eposů musel být protkán téměř každý z textů, aby tak dokládal vzdělanost svého tvůrce. Vítaným předělem v do té doby strofickém rozvržení jednotlivých zpěvů zpravidla o třech slokách je první instrumentální část nazvaná prostě Tanz, v níž Orff důmyslně využívá střídání lichého a sudého metra a také kontrastů mezi barvami jednotlivých orchestrálních skupin či nástrojů. Floret silva nobilis (Překrásný les raší zas) poprvé přináší i německý text, který je jen překladem předchozí latinské sloky, v níž se dívky ptají po uprchnuvším milenci a shánějí náhradu. Zcela v duchu svého tónomalebného přístupu zde Orff s využitím tympánů a smyčců napodobuje na koni ujíždějícího milence, snad přímo s odkazem na nejstarší známou scénu podobného charakteru, jejímž autorem je právě Claudio Monteverdi. Podobné ostinátní prvky přenáší autor do následující, německojazyčné části, v níž ženy dychtí potěšit mladé muže. Část Reie začíná velmi poklidným, jakoby dvorským tancem celého orchestru, navazují na ni dvě kontrastní části vzájemně si odpovídajícího mužského a ženského sboru: kolový tanec (Swaz hie gat umbe) a svůdná melodie ženských hlasů Chume, chum, po níž se vrací rychlé tempo tance. Celou jarní část uzavírá krátký zpěv, věnovaný anglické královně Eleanoře Akvitánské, neslavnější panovnici 12. století, kombinující žesťové fanfáry s energickým unisono zpěvem sboru.

Druhou část V hospodě otevírá barytonové sólo s orchestrálním doprovodem, jehož text lze chápat jako shrnutí všech podstatných myšlenek goliardů, i když i ty je nutné brát se značnou nadsázkou, zvláště v případě posledních veršů (pro duši jsem mrtev již, zato tělu sloužím). Stylizovaný nářek labutě, potupně pečené na rožni, Orff prokládá vstupy mužského sboru, jehož útěšná slova mohou opět připomínat méně rozvernou situaci jednoho z Monteverdiho madrigalů. Ego sum abbas využívá ve středověku oblíbené parodie gregoriánského chorálu, zde prezentující smyšleného podnapilého opata i Decia, patrona náruživých hráčů, kteří mohou prohrát i vlastní šatstvo. Rozverný závěr části V hospodě svěřil Orff trojhlasému mužskému sboru nad orchestrálními ostinaty. Typickou pijáckou píseň s bezpočtem přípitků završuje parodií na zádušní mši a nadšenými výkřiky. Závěrečný, milostný oddíl, je rozčleněn na větší počet kratších slok se vstupy sboru i sólistů. Ke slovu se tak dostává konečně sólový soprán. Dies nox et omnia (Zachraň mě) o třech slokách sice Orff svěřil opět barytonu, který se však neobejde bez využití falzetového rejstříku v kadencích své roztoužené kantilény. Ač tematicky dvorská, v kombinaci latiny a francouzštiny tato část upomíná na typické rysy právě vagantské poezie, jejíž sarkasmus Orff rád zesiluje různými hudebními prostředky, rozdělením sól, sboru i rozličných orchestrálních barev. Největší pestrost předvádí skladatel právě v následujících částech, například v dialogu zdánlivě dvorného, poetického a patetického barytonového sóla a výsměšného ženského sboru na způsob trubadúrské pastorely. Takovéto kontrastní pasáže vznikají i v dalších částech, přičemž plný zvuk orchestru ustupuje do pozadí ve prospěch perkusivních nástrojů včetně klavíru. Dvěma lyrickými sopránovými pasážemi Orff zvyšuje ono milostné pnutí, podlehnutí lásce pak stvrzuje virtuózní část Dulcissime (Vyznání) a triumfální sbor Ave formosissima (Ze všech nejkrásnější) jako nápodoba mariánských modliteb, zde však zmiňující hrdinku rytířských romancí, Helenu Trójskou i samotnou Venuši.

Carmina burana byla v souladu s autorovou představou premiérována scénicky 8. června 1937 ve Frankfurtu nad Mohanem.

Carmina Burana
Překlad: Rudolf Mertlík

I. ČÁST
FORTUNA IMPERATRIX MUNDI

1. O Fortuna

O Fortuna,
velut Luna
statu variabilis,
semper crescis
aut decrescis;
vita detestabilis
nunc obdurat
et tunc curat
ludo mentis aciem;
egestatem,
potestatem,
dissolvit ut glaciem.

Sors immanis
et inanis,
rota tu volubilis,
status malus,
vana salus
semper dissolubilis;
obumbrata
et velata
mihi quoque niteris;
nunc per ludum
dorsum nudum
fero tui sceleris.

Sors salutis
et virtutis
mihi nunc contraria;
est affectus
et defectus
semper in angaria.
hac in hora
sine mora
cordae pulsum tangite!
quod per sortem
sternit fortem,
mecum omnes plangite!

2. Fortune plango vulnera

Fortunae plango vulnera
stillantibus ocellis,
quod sua mihi munera
subtrahit rebellis.

verum est, quod legitur
fronte capillata,
sed plerumque sequitur
Occasio calvata.

In Fortunae solio
sederam elatus,
prosperitatis vario
flore coronatus;
quicquid enim florui
felix et beatus
nunc a summo corrui
gloria privatus.

Fortunae rota volvitur;
descendo minoratus;
alter in altum tollitur;
nimis exaltatus
rex sedet in vertice
caveat ruinam!
nam sub axe legimus
Hecubam reginam

PRIMO VERE
3. Veris leta facies

Veris laeta facies
mundo propinquatur.
Hiemalis acies
victa iam fugatur.
in vestitu vario Flora principatur,
nemorum dulcisono
quae cantu celebratur.
Florae fusus gremio
Phoebus novo more
risum dat, hoc vario
iam stipatae flore.
Zephyrus nectareo
spirans it odore.
certatim pro bravio
curramus in amore.

Cytharizat cantico
dulcis Philomena.
flore rident vario
prata iam serena.
salit coetus avium
silvae per amoena.
chorus promit virginum
iam gaudia millena.
4. Omnia sol temperata

Omnia Sol temperat
purus et subtilis;
novo mundo reserat
facies Aprilis,
ad amorem properat
animus herilis,
et iocundis imperat
deus puerilis.
Rerum tanta novitas
in sollemni Vere
et Veris auctoritas
iubet nos gaudere;
vias praebet solitas;
et in tuo Vere
fides est et probitas
tuum retinere.
Ama me fideliter!
fidem meam nota;
de corde totaliter
et ex mente tota
sum praesentialiter
absens in remota.
Quisquis amat taliter,
volvitur in rota.

5. Ecce gratum

Ecce gratum
et optatum
Ver reducit gaudia.
purpuratum
floret pratum.
Sol serenat omnia.
iamiam cedant tristia!
Aestas redit,
nunc recedit
Hiemis saevitia.
Iam liquescit
et decrescit
grando, nix et cetera.
Bruma fugit,
et iam sugit
Ver Aestatis ubera.
illi mens est misera,
qui nec vivit,
nec lascivit
sub Aestatis dextera.
Gloriantur
et laetantur
in melle dulcedinis
qui conantur,
ut utantur
praemio Cupidinis.
simus iussu Cypridis
gloriantes et

laetantes
pares esse Paridis.

UF DEM ANGER
6. Tanz

Ad cantatum, choream
iuvenes tendite
i cantu, chorea
letantes plaudite!

7. Floret silva

Floret silva nobilis
floribus et foliis.
ubi est antiquus meus amicus?
hinc equitavit.
eia, quis me amabit?
Floret silva undique.
Nach mime gesellen ist mir we.
Gruonet der walt allenthalben,
wa ist min geselle also lange?

Der ist geriten hinnen.
Owi, wer sol mich minnen?

8. Chramer, gip die varwe mir

Chramer, gip die varwe mir
die min wengel roete,
damit ich die jungen man
an ir dank der minnenliebe noete.
Seht mich an,
jungen man!
Lat mich iu gevallen!

Minnet, tugentliche man,
minnechliche frouwen!
Minne tuot iu hoch gemuot
unde lat iuch in hohen eren schouwen.
Seht mich an,
jungen man!
Lat mich iu gevallen!

Wol die, werlt, das du bist
also freudenriche!
Ich wil dir sin undertan
durch din liebe immer sicherliche.
Seht mich an,
jungen man!
Lat mich iu gevallen!

9. Reie

Swaz hie gat umbe,
daz sint allez megede,
die wellent an man
alle disen sumer gan.

Chume, chum, geselle min,
ih enbite harte din,
ih enbite harte din,
chume, chum, geselle min.

Suozer rosenvarwer munt,
chum unde mache mich gesunt,
chum unde mache mich gesunt,
suozer rosenvarwer munt.

Swaz hie gat umbe,
daz sint allez megede,
die wellent an man
alle disen sumer gan.

10. Were diu Werlt alle min

Were diu werlt alle min
von dem mere unze an den Rin,
des wolt ih mih darben
daz diu chunegin von Engellant
lege an minen armen.

2. ČÁST
IN TABERNA
11. Estuans interius

Aestuans interius
ira vehementi
in amaritudine
loquor meae menti;
factus de materia,
cinis elementi,
similis sum folio,
de quo ludunt venti.

Cum sit enim proprium
viro sapienti
supra petram ponere
sedem fundamenti,
stultus ego comparor
fluvio labenti
sub eodem tramite
numquam permanenti.

Feror ego veluti
sine nauta navis,
ut per vias aeris
vaga fertur avis;
non me tenent vincula,
non me tenet clavis;
quaero mihi similes,
et adiungor pravis.

Mihi cordis gravitas
res videtur gravis;
iocus est amabilis
dulciorque favis;
quicquid Venus imperat,
labor est suavis,
quae numquam in cordibus
habitat ignavis.

Via lata gradior
more iuventutis,
implicor et vitiis
immemor virtutis,
voluptatis avidus
magis quam salutis,
mortuus in anima
curam gero cutis.

12. Olim lacus colueram

Olim lacus colueram,
olim pulcher exstiteram,
dum cygnus ego fueram.

Miser, miser!
modo niger
et ustus fortiter!

Girat, regirat garcifer;
me rogus urit fortiter;
propinat me nunc dapifer.

Miser, miser!
modo niger
et ustus fortiter!

Nunc in scutella iaceo,
et volitare nequeo;
dentes frendentes video.

Miser, miser!
modo niger
et ustus fortiter!

Eram nive candidior
quavis ave formosior;
modo sum corvo nigrior.

Miser, miser!
modo niger
et ustus fortiter!

Nunc in scutella iaceo,
et volitare nequeo
dentes frendentes video!

Miser, miser!
modo niger
et ustus fortiter!

13. Ego sum abbas

Ego sum abbas Cucaniensis
et consilium meum est cum bibulis,
et in secta Decii voluntas mea est,
et qui mane me quaesierit in taberna
post vesperam nudus egredietur,
et sic denudatus veste clamabit:
Wafna, wafna!
quid fecisti, Sors turpissima?

nostrae vitae gaudia
abstulisti omnia!

14. In taberna quando sumus

In taberna quando sumus,
non curamus quid sit humus,
sed ad ludum properamus,
cui semper insudamus.

quid agatur in taberna
ubi nummus est pincerna,
hoc est opus ut quaeratur;
si quid loquar, audiatur.

Quidam ludunt, quidam bibunt,
quidam indiscrete vivunt.
sed in ludo qui morantur,
ex his quidam denudantur,

quidam ibi vestiuntur,
quidam saccis induuntur;
ibi nullus timet mortem,
sed pro Baccho mittunt sortem:

Primo pro nummata vini,
ex hac bibunt libertini;
semel bibunt pro captivis,
post haec bibunt ter pro vivis,
quater pro Christianis cunctis,
quinquies pro fidelibus defunctis,
sexies pro sororibus vanis,
septies pro militibus silvanis.

Octies pro fratribus perversis,
nonies pro monachis dispersis,
decies pro navigantibus,
undecies pro discordantibus,
duodecies pro paenitentibus,
tredecies pro iter agentibus.
Tam pro papa quam pro rege
bibunt omnes sine lege.

Bibit hera, bibit herus,
bibit miles, bibit clerus,
bibit ille, bibit illa,
bibit servus cum ancilla,
bibit velox, bibit piger,
bibit albus, bibit niger,
bibit constans, bibit vagus,
bibit rudis, bibit magus.

Bibit pauper et aegrotus,
bibit exul et ignotus,
bibit puer, bibit canus,
bibit praesul et decanus,
bibit soror, bibit frater,
bibit anus, bibit mater,
bibit ista, bibit ille,
bibunt centum, bibunt mille.

Parum sescentae nummatae
durant cum immoderate
bibunt omnes sine meta,
quamvis bibant mente laeta;
sic nos rodunt omnes gentes,
et sic erimus egentes.
qui nos rodunt confundantur
et cum iustis non scribantur.

III. ČÁST
COUR D´AMOURS
15. Amor volat undique

Amor volat undique,
captus est libidine.
iuvenes, iuvenculae,
coniunguntur merito.
siqua sine socio,
caret omni gaudio;
tenet noctis infima
sub intimo
cordis in custodia;
fit res amarissima.

16. Dies nox et omnia

Dies, nox et omnia
Michi sunt contraria;
Virginum colloquia
Me fay planszer,
Oy suvenz suspirer,
Plu me fay temer.

O sodales, ludite,
Vos qui scitis dicite
Michi mesto parcite,
Grand ey dolur,
Attamen consulite
Per voster honur.

Tua pulchra facies
Me fay planszer milies,
Pectus habet glacies.
A remender
Statim vivus fierem
Per un baser.

17. Stetit puella

Stetit puella
Rufa tunica;
Si quis eam tetigit,
Tunica crepuit. Eia.

Stetit puella
Tamquam rosula;
Facie splenduit,
Os eius fioruit. Eia.

18. Circa mea pectora

Circa mea pectora
Multa sunt suspiria
De tua pulchritudine,
Que me ledunt misere.
Manda liet,
Manda liet
Min geselle
Chumet niet.
Tui lucent oculi
Sicut solis radii,
Sicut splendor fulguris
Lucem donat tenebris.

Manda liet
Manda liet,
Min geselle
Chumet niet.

Vellet deus, vallent dii
Quod mente proposui:
Ut eius virginea
Reserassem vincula.
Manda liet,
Manda liet,
Min geselle
Chumet niet.

19. Si puer cum puellula

Si puer cum puellula
moraretur in cellula,
felix coniunctio.
Amore suscrescente
pariter e medio
propulso procul tedio,
fit ludus ineffabilis
membris, lacertis, labiis.

20. Veni, veni venias!

Veni, veni, venias,
Ne me mori facias,
Hyrca, hyrce, nazaza,
Trillirivos!

Pulchra tibi facies
Oculorum acies,
Capillorum series,
O quam clara species!
Rosa rubicundior,
Lilio candidior
Omnibus formosior,
Semper in te glorior!

21. In trutina

In trutina mentis dubia
Fluctuant contraria
Lascivus amor et pudicitia.

Sed eligo quod video,
Collum iugo prebeo;
ad iugum tamen
suave transeo.

22. Tempus est iucundum

Tempus est iucundum,
o virgines,
modo congaudete
vos iuvenes.

Oh, oh, oh,
totus floreo,
iam amore virginali
totus ardeo,
novus, novus, novus amor
est, quo pereo.

Mea me confortat
promissio,
mea me deportat
negatio.

Oh, oh, oh
totus floreo
iam amore virginali
totus ardeo,

novus, novus, novus amor
est, quo pereo.

Tempore brumali
vir patiens,
animo vernali
lasciviens.

Oh, oh, oh,
totus floreo,
iam amore virginali
totus ardeo,
novus, novus, novus amor
est, quo pereo.

Mea mecum ludit
virginitas,
mea me detrudit
simplicitas.

Oh, oh, oh,
totus floreo,
iam amore virginali
totus ardeo,
novus, novus, novus amor
est, quo pereo.

Veni, domicella,
cum gaudio,

veni, veni, pulchra,
iam pereo.

Oh, oh, oh,
totus floreo,
iam amore virginali
totus ardeo,
novus, novus, novus amor
est, quo pereo.

23. Dulcissime

Dulcissime,
totam tibi subdo me!

BLANZIFLOR ET HELENA
24. Ave formosissima

Ave formosissima,
gemma pretiosa
ave decus virginum,
virgo gloriosa,
ave mundi luminar,
ave mundi rosa,
Blanziflor et Helena,
Venus generosa!

FORTUNA IMPERATRIX MUNDI

25. O Fortuna

O Fortuna,
velut Luna
statu variabilis,
semper crescis
aut decrescis;
vita detestabilis
nunc obdurat
et tunc curat
ludo mentis aciem;
egestatem,
potestatem,
dissolvit ut glaciem.

Sors immanis
et inanis,
rota tu volubilis,
status malus,
vana salus
semper dissolubilis;
obumbrata
et velata
mihi quoque niteris;
nunc per ludum
dorsum nudum
fero tui sceleris.

Sors salutis
et virtutis
mihi nunc contraria;
est affectus
et defectus
semper in angaria.
hac in hora
sine mora
cordae pulsum tangite!
quod per sortem
sternit fortem,
mecum omnes plangite!

ŠTĚSTĚNA, TA VRTKAVÁ,
SE SVĚTEM SI POHRÁVÁ
Ó, Štěstěno

Stálé není,
jen se mění
Štěstí jak tvář měsíce
zvětšuje se,
zmenšuje.
Život, krutý velice.
Hned nás týrá,
hned zas sbírá
pro útěchu radost, smích.
I bídy stesk
i zlata lesk
roztaví jak slunce sníh.

Osude, ty
marný, kletý,
s kolem svým se stočíš vráz;
v tobě zlo je,
štěstí tvoje
vzejde jen a zmizí zas.
I nade mnou,
skryt v tkáň temnou,
zastavil jsi s kolem svým,
tak jsem dohrál,
oděv prohrál
zásahem tvým neblahým.

Mám žít v ctnosti,
v bezpečnosti?
V této snaze nemám zdar.
Touha chabá,
vůle slabá
nemůže než přinést zmar.
Nemeškejte,
se mnou lkejte,
strun svých každý dotkni se,
že i zdatný,
když los špatný,
zdolán k zemi skloní se.

Konec slávy

Nad ranami osudu
lkám se slzou v oku,
že mi přízeň odnímá
na každičkém kroku.

Přichází, jak říká se,
štěstí v plavném skoku,
příslib svůj však nesplní
ani za sto roků.

Též na trůně Štěstěny
ve výši jsem seděl,
věnčen květy úspěchu
na své štěstí hleděl;
byl jsem šťasten, přešťasten,
slávu kolem hlavy,
teď však jsem z té výše spad
a je konec slávy.

Kolo štěstí točí se;
klesám, jsem zas malý,
jiný stoupá do výše.
Střez se pádu, králi,
když teď sedíš nejvýše:
buď té pravdy znalý.
že pod kolem Štěstěny
mrtvoly se válí.

PŘIŠLO JARO
Uvítání

Jara tvář, ta radostná,
k světu se už sklání,
zima krutá, bodavá,
rozplývá se v tání;
Flóra v šatě přepestrém
sladkým zpěvem chystá háj
slavné uvítání.
Foebus znovu s úsměvem
Flóru v náruč vine,
s pestrých květů družinou
v doprovodu splyne,
z dechu vánků libých se
vůně medu line,
za vítězství v lásce vpřed,
to a žádné jiné!

Jak by struny rozechvěl
slavík sladce zpívá,
utěšených luhů jas
s pestrým květem splývá;
stinným lesem létají
ptačí hejna živá,
na tisíce radostí
dívek sbor již mívá.
Jaro lásku rodí

Vše již slunce ovládá
něhyplné, jasné,
duben světu staví vstříc
znovu líce krásné,
k lásce tíhne mužů hruď,
sotva zima zhasne,
už má Amor v moci vše
radostné a šťastné.
Svět je v jaru slavnostním
znovuzrozen celý,
tonout v samé radosti
jara moc nám velí,
ukazuje cestu nám,
aby ten dar skvělý
věrně všichni v jaru svém
v srdci podrželi.
Věrnou láskou miluj mě,
hleď na věrnost moji:
ač se v dálce nesmírné
cesty naše dvojí,
srdce mé i mysl má
k tobě se jen pojí.
Kdo však takto miluje,
je jak v krutém boji.

Bez lásky je jaro smutné

Zas nám, chlapci,
radost vrací
jaro milé, vítané.
V barvách duhy
kvetou luhy,
brzy léto nastane,
žalost, smutek odvane.
Zima zmizí,
v záři ryzí
jasné slunko zaplane.
Led, sníh taje,
zima zlá je
na odchodu před létem.
Jaro vzkvétá
mlékem léta,
vládu pojme nad světem.
Kdo nechodí s děvčetem,
ubohý je,
bídně žije
v světě, v sadě rozkvetlém.
V blaha ráji
radost mají,
žijí sladce, přesladce,
ti, kdož prahnou
a dlaň vztáhnou
po štěstí a po lásce.
Mějme lásku za vládce,
a pak blaze,

bez nesnáze
žijme jako v pohádce!

NA PALOUKU
Tanec

Zpíváme, tančíme
všichni mladí,
zpíváme, tančíme
vždy tak rádi

Opuštěná

Překrásný les raší zas,
co v něm květů, listí, krás!
Kde můj přítel z mladých let,
kde as mešká naposled?
Ach, on odjel odtud s koněm,
kdo mě bude rád mít po něm?
Zase už les raší všude,
po milém mi teskno bude.
Les se listím oděl zas.

Kde tak dlouho mešká as?
Ach, on odjel odtud s koněm,
kdo mě bude rád mít po něm?

Užijme světa

Dej mi, kupče, barvičky,
ať si zkrášlím líce,
ať přinutím k lásky hrám
mužů na tisíce!
Kdo jsi mlád,
měj mě rád,
chci se líbit mužům všem!

V lásce ženy půvabné,
správní muži mějte,
láskou k mužné hrdosti,
k lesku, poctám spějte!
Kdo jsi mlád,
měj mě rád,
chci se líbit mužům všem!

Že jsi plný radosti,
dík ti, světe, vzdávám.
tobě, jista přízní tvou,
v poddanství se vzdávám.
Kdo jsi mlád,
měj mě rád,
chci se líbit mužům všem!

Samy

Hle, ten tanec jediný,
to jsou samé dívčiny,
které chtějí léto celé
prožít samy, bez přítele …

Příjď má milá, přijď ke mně,
čekám tě tak toužebně,
čekám tě tak toužebně,
přijď, má milá, přijď ke mně!

Máš tak sladký, rudý ret,
přijď a uzdravíš mě hned,
přijď a uzdravíš mě hned,
máš tak sladký, rudý ret.

Hle, ten tanec jediný,
to jsou samé dívčiny,
které chtějí léto celé
prožít samy, bez přítele …

Neskromný

Kdybych já měl celý svět,
kam lze okem dohledět,
zřek bych se ho beze všeho
mít v náručí místo něho,
mít anglickou královnu …

V HOSPODĚ
Zpověď

Slepým hněvem v nitru svém
planu v mocné zlobě,
v trpkosti a hořkosti
promlouvám sám k sobě.
Stvořen z hmoty lehoučké,
v níž se neklid tají,
jsem jak lístek na stromě,
s nímž si větry hrají.

Zatím co si moudrý muž,
je-li mudrc pravý,
skálu zvolí na základ,
obydlí když staví,
já se hlupák podobám
plynoucímu toku,
který mění krajinu
na každičkém kroku.

Unášen jsem jako člun,
jemuž lodník chybí,
nesu se jak vzduchem pták,
kam se mu jen zlíbí.
Nezdrží mě vězení,
spoutati se nedám,
se špatnými družím se,
rovné sobě hledám.

Připadá mi zatěžko
míti srdce z ledu;
zato mi je milý žert
lahodnější medu.
Plnit příkaz Venušin,
co v tom potěšení!
Pro lásku však v srdci mdlém
nikdy místa není.

Po široké cestě jdu,
jak je zvykem mládí,
zapomínám ctnostně žít,
k hříchu mě to svádí;
více nežli po spáse
po rozkoši toužím
pro duši jsem mrtev již,
zato tělu sloužím.

Jaká slávy proměna, kvílí labuť pečená

Na vodě jsem kdysi žila,
krásou kdysi vévodila,
když jsem ještě labuť byla.