< Zpět

Janáčkův máj je odrazem toho, jak ve městě žijeme

7.července 2015
Za nedávno ukončeným jubilejním festivalem Janáčkův máj se ohlížíme s Janem Skipalou, členem Správní rady festivalu, předsedou představenstva a prezidentem Společenství průmyslových podniků Moravy a Slezska.

 

Odevšad je na jubilejní ročník slyšet velká chvála. Vy osobně festivalu pomáháte vydatně, jak se vám Janáčkův máj líbil?

Chtěl bych se na něj podívat z pozice osobní. Měl jsem to štěstí, že jsem si svůj program časově připravil tak, abych ho kromě pár koncertů absolvoval celý. Když na jubilejní ročník nahlédnu v rovině uměleckého provedení a výkonů velikánů typu operního pěvce Plachetky, houslisty Ženatého, dirigenta Petrenka, Josefa Vejvodu, dirigenta, skladatele a jazzmena, syna velkého skladatele, který právě na našem festivalu slavil své 70. Nebo když si vezmu závěrečný koncert s Českou filharmonií, tak si dovolím tvrdit, že Janáčkův máj nemá jen regionální a republikové, nýbrž skutečně i mezinárodní pojetí.

 

 

 

Co účast návštěvníků?

Samozřejmě i díky nim je v koncertních síních možné vidět a slyšet, jak se hovoří slovensky, polsky a jsou zde i návštěvníci ze západních nebo středních Čech a Prahy.  Měl jsem možnost setkat se s hosty z Rakouska a Německa. Lze tvrdit, že festival roste a má své místo pevné v kalendáři kulturního žití, nebojím se říct, Janáčkův máj je festivalem, o kterém se ví v celé Evropě.

 

 

 

Letos se v rámci Janáčkova máje konala Valná hromada Evropské festivalové asociace. To asi výrazně umocnilo jeho mezinárodní charakter?

Samozřejmě. Její význam pro Evropu je velký a jistě něco znamená. K setkání stovky zástupců evropských festivalů došlo zrovna v našem městě, zvedlo to naši úroveň. Měli jsme možnost hostům ukázat nejen festival, ale i další naše unikátní věci v regionu. Hukvaldy nebo Dolní oblast Vítkovic, která se dnes už definuje nejen jako technické, ale i umělecké zázemí.

 

Co dělá festival festivalem?

já bych řekl, že všechno okolo Janáčkova máje je zrcadlem toho, jak ve městě žijeme a jak se o město staráme. Za posledních 10 let mělo letošní vedení města na Janáčkův máj nejlepší vliv a nejlepší projev při zahájení. Mohu to s jistotou prohlásit, ve Správní radě festivalu pracuji již dlouhou dobu a vím, že přístup primátora Macury byl letos mimořádný.  Po celý čas byl  ve velmi v úzkém spojení s ředitelem Janáčkova máje. Taktéž přístup náměstka Zbyňka Pražáka, který se ujal hostitelské role členů Evropské festivalové asociace, dokumentuje, že město festival respektuje a každopádně svým přístupem posiluje jeho úroveň.

 

 

 

Letos bylo vyprodáno. Na mnoho koncertů nešlo koupit lístky, všude plno lidí.

Příjemná skutečnost a velké překvapení pro mne i pro okolí. Janáčkův máj byl vyprodán již dávno před začátkem do posledního místa. To se každému festivalu vždy nepodaří. Mívám možnost být na akcích v Praze, a když se tam člověk s lidmi baví o Ostravě, umí nám vyslovit poctu. Když v Praze řeknete, že festival trvá tolik dnů (16) a je dennodenně vyprodán, tak sklopí oči pod stůl.

 

Bylo by zajímavé říci si, proč to tak bylo.

Podívejte se do hlediště, postupně se mění posluchači, hodně se snižuje věk, je tam generace mladších i hodně mladých lidí, přicházejí se svými rodiči, prarodiči. Za další, na Janáčkově máji je vždy nějaké zpestření. Koncert, kdy došlo ke spojení filharmonie a jazzu, to tu ještě nikdo, myslím, nezaznamenal. Odezvy lidí na úspěšný koncert, spojení různých žánrů jsou příkladem toho, co hodně přispívá k další propagaci koncertů.

 

Velkým zpestřením byl projekt Den slezských varhan. Událost mimořádná, viděl jsem Vás mezi diváky i tam.

Zase, když se podíváme do historie a zamyslíme se, jestli někdo něco podobného během jednoho dne na čtyřech místech v regionu zorganizoval, čtyři varhanní koncerty, to se myslím, ještě nestalo a bude dlouho trvat, než to znovu někdo udělá. Byla to ukázka absolutní organizační dokonalosti týmu Janáčkova máje, který kolem toho chodil a staral se. V jak malém počtu tento tým pracuje, a přitom dokáže tyto věci organizačně, umělecky, teritoriálně zajistit, to dělá Janáčkův máj Janáčkovým májem.

 

 

 

Čeho se můžeme dočkat do budoucna?

Kdybych měl hodnotit úroveň dalších možností, obávám se, že v brzké době nedojde k nějakému většímu zlomu u těch, bez nichž by Janáčkův máj nemohl být. Sponzoři, donátoři a ti, kteří pomáhají tomuto fantastickému festivalu. Jednak se hospodářská situace nezlepšuje, jednak si myslím, že zlom v regionu nastal už tehdy, kdy se měnila struktura podniků, měnila své majitele. Ti už nejsou regionální a na některé věci se dívají jinak anebo mají problém, že musejí peníze projednávat na nejvyšší úrovni struktury podniku - matky, a to je tak složité, že nedojde k žádnému závěru. Přesto se podařilo organizačnímu výboru, že nedošlo k žádnému omezení, uměleckému, organizačnímu, časovému ani v letošním ročníku.

 

Jak bychom tedy mohli pomoci?

Do budoucna tomuto festivalu mohou přispět další odvážné kroky, ať už ve výběru uměleckého programu a též i v některých krocích organizačních. Tím pádem by to mohlo být zajímavější, protože když je něco nového, dá se oslovit nový sponzor a lidi, kteří sympatizují s hudbou. Všechno je v lidech, u každého může nastat nějaký okamžik, který ho osloví. Já sám se musím přiznat, že jsem člověk velice vyhraněný v technickém směru, ale když jsem si všiml takové drobnosti, že první festival vlastně vznikl 8. března 1950 a já jsem se narodil o pouhé dva dny dříve, tak se mi to spojilo. Řekl jsem si, zkus se podívat, jak a kde bys mohl festivalu pomoci, mám dvě vnučky, obě hrají na klavír a mají své kapely…

 

Dá se něco příště udělat lépe?

Nepovedlo se, že na jednom koncertu byly označeny jen některé řady a zbytek byl volně k dispozici, lidé byli dezorientovaní, to se už doufám nebude opakovat. Co bych naopak ještě vypíchl a pochválil, jsou setkání umělců s diváky. Že si s nimi lidé, se slavnými hudebníky a skladateli mohli sednout a popovídat si, to je potřeba hodně vyzdvihnout.

 

Jubilejní Janáčkův máj už je zapsán v historii času. Co se vám osobně líbilo nejvíce, na co budete vzpomínat?

Na Symfonický jazzový koncert, Liverpoolské filharmoniky s klavíristou Lewisem a na Závěrečný koncert. To jsou tři momenty, které na mne zapůsobily nejvíce.

 

(Petr Bohuš)