< Zpět

Janáčkův máj je krystal, který je třeba dále leštit

9.června 2015
Říká v rozhovoru po ukončení festivalu jeho ředitel Jaromír Javůrek. Česká filharmonie s šéfdirigentem Jiřím Bělohlávkem včera uzavřela jubilejní 40. ročník Mezinárodního hudebního festivalu Janáčkův máj. A byl to úspěch veliký, během 16 dnů, bylo téměř všech 21 koncertů vyprodáno. Někteří umělci měli festivalovou premiéru, některá díla v Ostravě zazněla poprvé.

 

Na Janáčkův máj přijelo také 98 ředitelů a manažerů evropských festivalů včetně Asie, konkrétně až Thajska, v rámci festivalu proběhla Valná hromada EFA, Evropské asociace festivalů. A Showcase, první přehlídka svého druhu v České republice, na které se před zástupci festivalů prezentovali mladí umělci. Na festivalu mimořádně koncertoval guru elektroakustické hudby Helmut Erdmann z Hamburku, v Ostravě oslavil 50 let své kariéry. Janáčkův máj byly také doprovodné akce, divadelní představení, výstavy, koncerty vítězů mezinárodní soutěže Pro Bohemia a uvedení vítězných skladeb Generace 2015. Za vším stojí ředitel Janáčkova máje Jaromír Javůrek.

 

Jaký byl jubilejní 40. ročník?

Pro mne je to jeden z nejúspěšnějších festivalů, které jsem připravoval. Splnili jsme, co jsme slíbili bez jediné změny v programu, všechny koncerty byly nádherně navštíveny. To je asi ta největší radost, většina koncertů byla vyprodána a jestli se někomu zdá, že 300 návštěvníků na sborovém koncertu nebo 150 návštěvníků na speciálním programu Komorního koncertu pro 48 strun a dvě hlasivky se skladbami moderních autorů je málo, tak si myslím, že se mýlí. I tyto návštěvy svědčí o tom, že Ostrava má kultivované publikum, které má rádo Janáčkův máj a ví, nač jde. Celým festivalem panovala neuvěřitelně přátelská srdečná atmosféra, kterou vnímali velice citlivě i účinkující, Amsterdam Synfonietta, Liverpoolský orchestr, Pražský filharmonický sbor a další.

 

Letos to bylo více práce než obvykle, co říkáte?

Ano, šlo nejen o jubileum, pořádali jsme v rámci festivalu i Valnou hromadu Evropské festivalové asociace. Její účastníci i umělci Janáčkova máje byli ale velice příjemně překvapeni profesionální prací týmu Janáčkova máje, jak jsme flexibilní, jak všechno zafungovalo, bylo nachystáno. Minulý pátek v noci jsme se vraceli na místo činu do sálu pro zapomenuté důležité dokumenty jednoho z členů EFA a zachránili jsme je, to jsou tisíce drobností od ručníků a minerálek až po krásně vytištěné programy s podrobnými informacemi. To všechno činí festival festivalem a hosté si toho považují. Včetně propagace jejich umělecké práce.

 

Stačil jste přitom sledovat program festivalu?

Sledoval jsem všechny koncerty, což je krásné ale při té organizaci samozřejmě nesmírně časově i psychicky vyčerpávající. Úžasná byla Královská filharmonie Liverpool, přijela potřetí, ale hráli tentokrát nejlépe, uvažuji velice vážně, že pozvu pana dirigenta Vasilije Petrenka opět na Janáčkův máj, nádherná hudba. Obrovská intuice a talent pana Petrenka, moderní plastický a barevný zvuk musel diváky strhnout, jak od nejslabších pianissim až k obrovskému forte hráli s obrovskou intenzitou. Nebo klavírista Paul Lewis, Steinway rozehrál v neskutečných barevných, zvukových, dynamických odstínech, jak dlouho tady nezněl.

 

Měl jste nějaká další festivalová překvapení?

Co mě velmi příjemně překvapilo, vyprodaný houslový recitál Ivana Ženatého s náročným programem, v sále sedělo 850 lidí. Nádhernou atmosféru měl jazzový symfonický koncert se Symfonickým orchestrem Českého rozhlasu, klavíristou Jonasem Vitaudem, Triem Josefa Vejvody, na kterém bylo plno mladých lidí a lidí střední generace. Z posledních hodin nejsilnější zážitek Amsterdam Synfonietta, přál bych si, aby všechny orchestry hrály s takovým nasazením, energií, zanícením, temperamentem a radostí, s jakou hrál tento orchestr, to bylo něco opravdu mimořádného. Klavírista Rafal Blechacz nepřekvapil, čekal jsem, že bude hrát světově. A hrál, to byl Mozart snů, co předvedl. Na závěr Česká filharmonie s Jiřím Bělohlávkem, ale i další.

 

Je něco, co byste naopak propříště z dramaturgie letošního ročníku vynechal?

Podle slov profesionálních kolegů letošní festival neměl slabé místo. Samozřejmě všechny koncerty nemohou být na stejné nejvyšší úrovni, to nejde, ale nebylo slabé místo umělecky ani programově. Já osobně bych ze své programové koncepce nic neměnil.  

 

Prozradíte hlavní ingredienci pro dobrou festivalovou kuchyni?

V prvé řadě je to programový záměr, myšlenka, čím festival propojit, aby z něj nekoukalo žádné dogma, držel pohromadě, aby si každý návštěvník našel svůj koncert, na který má důvod jít. A aby každý koncert byl jiný. Umístit koncerty do vhodného autentického prostředí, i to je strašně těžké. U výběru kostelů máme obrovskou výhodu, že Diecézní biskup František Václav Lobkowicz je příslušníkem rodu, který už kdysi podporoval Ludwiga van Beethovena, podporovali umění. Mons. Lobkowicz má hudbu nesmírně rád, je pravidelným návštěvníkem Janáčkova máje. Při výběru kostelů, to je otázka citu, šestého smyslu (úsměv), každý je jiný. Důležitý je i výběr interpretů.

 

Na výběr umělců je také nějaké pravidlo?

To je běh na dlouhou trať, který má dvě linie. Když chcete pozvat světovou hvězdu, orchestry, jednáte o termínu, honoráři, produkčních záležitostech. Druhou linií je líheň mladých talentů. Sledujete, kdo zvítězil v prestižních soutěžích. Nemám sice soutěže rád, ale má to svůj význam. Pozorujete, kdo z mladých se objevil u známých filharmonií. Je to otázka ověřování, kontaktů.

 

Pomáháte si i v rámci Evropské festivalové asociace?

Samozřejmě, to je obrovská možnost. Mezi kolegy si nezávazně sdělujeme dojmy, doporučujeme umělce, které známe. Někteří si třeba letos na Valné hromadě Evropské festivalové asociace v Ostravě řekli o nahrávky Janáčka. Janáček je dodnes pro mnohé crazy, na první poslech nesrozumitelný a my, kteří vyrůstáme v janáčkovském prostředí, přece jen vycházíme ze stejných kořenů, známe intonaci řeči, region, víme, jak bychom správně frázovali, hráli to, co je za notami. 

 

Co se dá ještě udělat pro Janáčkův máj?

V dalších letech doufám, že bude mít podporu z kraje, především města, je města a patří městu. A podporu sponzorů. Pokud budou peníze, může být i vyšší umělecká úroveň, ale nemyslím, že o mnoho výš. Můžeme pozvat dalšího jednoho nebo dva pěvce, jednoho nebo dva světové orchestry, ale myslím si, že tak, jak se představil Janáčkův máj v tom slavnostním zlatavém rouchu letošních narozenin, že je to krystal, který je třeba dále leštit, ošetřovat a dbát na to, aby ho nikdo nerozbil.

 

Pro Ivana Ženatého to byl první ročník v roli prezidenta festivalu. Jaké budou vaše další společné kroky?

Mám radost, že Ivan Ženatý to vzal naprosto vážně. Stýkal se s posluchači během koncertů, navštěvoval koncerty, má svou empirii, z toho mám velkou radost. Je to člověk velice praktický, přemýšlivý, není to jen reprezentativní festivalový typ. O festival mu jde se vší vážností. Domluvili jsme se na společných krocích, v dalších týdnech vyhodnotíme letošní ročník a naplánujeme, kdo z nás co udělá. Ivan Ženatý pracuje hodně venku, má se zahraničím bezprostřední umělecký i lidský kontakt, tak věříme, že jeho účast bude pro další ročníky posilněná zahraničním přínosem.